Finanční seriál o spoření (1. díl)

Pár slov úvodem

Po nepřeberných článcích v časopisech a neustálém vtloukání ve veřejných médiích o tom, co to je finanční gramotnost a jak ten či onen spoluobčan je v této oblasti vzdělán a orientuje se v různých nabídkách bankovních společností, jsem se rozhodl přispět také svou troškou do mlýna…

Možná již ohraná písnička, však i přesto jsem vytvořil tento krátký Finanční seriál o spoření.

Hned úvodem však musím důrazně upozornit čtenáře svých článků, že nikterak nepobízím k jakékoli změně jejich dosavadní strategie spoření či investování a nenabádám k žádným koupím kteréhokoli produktu. Jedná se pouze o můj laický názor a záleží na tom, jak moc se s ním ztotožníte. Informace zde jsou sepsány na základě mých zkušeností nasbíraných předchozí dvanáctiletou praxí v bankovním sektoru. Za možné chyby nebo nepřesnosti v textu se omlouvám, pokud vznikly, tak rozhodně neúmyslně nebo mohlo dojít ke změnám ve vývoji daných produktů.

Text se snažím psát pro laickou veřejnost, možná pro mírně pokročilé čtenáře, kteří si chtějí upřesnit nějaké pojmy a způsoby spoření.

Krátce bych se chtěl zmínit o některých bodech spoření, a jaké výhody či nevýhody přináší jejich oblasti. Na úplný závěr bychom se pozastavili u investování do podílových listů, jež jsou hlavním tématem tohoto seriálu, ale abychom pochopili podstatu textu dále, je třeba si projít následné body:

1. Spoření a jejich druhy
2. Zákonné pojištění vkladů
3. Inflace
4. Podílové fondy
5. Jednorázové a pravidelné investování
6. Další, dynamičtější formy spoření (investic)
7. Finanční plán a jak si ho sami sestavit

Čeká nás tedy poměrně náročné a složité povídání! Vím, že když něčemu nerozumím, tak ač mne to zajímá, dokáži udržet pozornost přímou úměrou k znalostem – což v praxi znamená, že když příliš nevím, o čem se mluví, má pozornost vydrží slabých několik minut. Příkladem bych použil dokument o cestování časem, který jsem nedávno shlédl v televizi, byl zajímavý, ale nepochopil jsem zcela pravou podstatu tématu. Abychom se vyhnuli tomuto neblahému jevu, je třeba začít pozvolna.

Jací jsme typy spořivců?

Hned úvodem této kapitoly, bych ještě soukromě rozdělil lidskou populaci na dvě základní části:

Ať patříme do kterékoli ze skupin, jistě každý z nás touží mít spíše vlastní finanční prostředky než půjčené. Zde mají spořiví lidé jistě notnou výhodu, jejich, jak bych tak řekl, povahová vlastnost, jim dozajista napomáhá k tomu, si vytvořit alespoň nějaký finanční polštář. Proti tomu lidé ne příliš spořiví mají před sebou úkol navíc a tím je, určit si jasněji své priority, uspořádat si měsíční rozpočet a toho se striktněji držet – je to pro ně náročnější, než pro první skupinu.

Pokud chceme zhodnocovat nějaký ten peníz, pak z pravidla máme opět dva základní typy modelových příkladů:

1. Pravidelně spoříme: odkládáme si z výplaty podíl, který můžeme momentálně oželet a přilepšit si s ním do budoucna nebo
2. Máme jednorázový větší obnos: tato varianta je ale méně častá pokud zrovna nedědíme či nejsme ředitelem nadnárodně úspěšné společnosti a ze mzdy, kdy ve variantě č. 1 odkládáme několik set maximálně tisíc měsíčně, zde si můžeme dovolit odkládat několik desítek ba i stovek tisíc. Jsou zde však i případy, kdy nám může skončit nějaký produkt, jako je např. Stavební spoření, pojištění, zajištěné fondy, dluhopisy, atd., v kterém jsme zhodnocovali své finance svědomitě, pravidelně v předchozích letech a nyní jsme se konečně dočkali toho okamžiku, kdy rozhodneme, jak s nimi naložíme. Buď je utratíme s manželkou, nebo je opětovně uložíme či investujeme.

Varianta číslo 2 je jistě příjemnější, vyjma tedy zmiňovaného pohřbu, který jsem uvedl spíše s černým humorem, ale pokud se řadíme mezi běžné smrtelníky a se spořením to myslíme vážněji, tak se určitě budeme setkávat spíše s případem číslo 1. Zde se opět musíme vrátit v předchozí části k typům lidí. Méně spořiví lidé, abych přesněji definoval tuto skupinu, a proč jsem ji uvedl, jsou pouze lidé, kteří mají zpravidla stejné cíle jako lidé spořiví, jen nemají takovou morálku a sebekázeň, nekoupit si to či ono a žijí od výplaty k výplatě, ač výše jejich mzdy je 10.000,- nebo 40.000,- měsíčně a před výplatním termínem mnohdy ještě přemýšlí, kde by si půjčili na překonání posledních několika dní do mzdy.

Je třeba si nastavit jasný cíl, který vychází z podstaty nás samotných, stejně, jako když čteme nekonečné množství článků o hubnutí, dávají nám jejich autoři stále ten samý cíl a nikomu to nepřijde divné, každý se s tím ztotožňuje, nikdo nepochybuje o tom, že by to snad nebyla pravda a že je třeba změnit svůj osobní přístup k dosažení kýženého cíle. Stejné je to se spořením a našimi cíli, jen je máme někteří v sobě zakódované více či méně.

Sestavme si rozpočet

Že nepotřebujete tvořit rozpočet? Že není třeba ztrácet spousty hodin nebo i jen minut měsíčně nad vymýšlením něčeho co vás učili rodiče již od malička třebas tím, že vám dávali adekvátně vysoké kapesné a dokážete si to bez jakékoli přípravy spočítat a bez problému ještě ušetřit nějakou tu tisícovku?

Poté vám gratuluji, jistě patříte mezi lidi spořivé a možná ani tuto část s rozpočtem číst nemusíte, je nás však spousta, kteří si dáme nad měsíční výplatní páskou jasný cíl, naspořit třeba dva tisíce z výplaty a před koncem dlouhého měsíce přemýšlíme spíše nad tím, kde si ony dva tisíce naopak půjčit. Nám jistě pomůže přiblížit se k reálnému cíli kvalitně sestaveným rozpočtem, který však nemusíme brát jako bernou minci, spíše jako nějaký mustr a snažit se k němu maximálně přiblížit. Pokud se bude rozdíl našeho předpokladu lišit o desítky korun, pak jsme svůj plán dodrželi, pakliže budeme opět na nule a ještě jsme si v práci popůjčovali od všech kolegů, i od těch, kteří byli zrovna nemocní, pak je třeba při nejmenším něco změnit a máme další měsíc na to vylepšit svůj výkon.

Dnes existují spousty aplikací pro tablety nebo tabulky do Excelu s různými názvy typu: „Rodinný rozpočet, Platby kolej, Studentský rozpočet, Spoření na dovolenou,“ nebo jiné podobné. Proč myslíte, že těchto aplikací je tolik? Odpověď je jednoduchá, prostě je lidé používají. Buď dlouhodobě, nebo i kratší období, jinak by přeci nevznikalo tolik programů. Říkáte, že je to blbost? Asi ano, musím částečně souhlasit, mnoho těchto aplikací je složitých a zbytečně se kolikrát snaží uživateli vnutit kde jaké políčko, které stejně ve finále používat nebude a když na ni jeden měsíc zapomene, pak se bude zase dvě hodiny seznamovat se všemi funkcemi, které nabízí. Můžeme si vzít však z některých vzor, někdo je třeba používá a nedá na ně dopustit, pokud tomu tak je, pak rozhodně nepřestávejte. Nám jistě postačí snadná excelovská tabulka nebo i kus papíru, kde si rozepíšeme svůj cíl měsíčních pravidelných výdajů.

Myslím si, že něco takto jednoduchého zabere pár minut měsíčně a prakticky jej můžeme s minimálními obměnami používat neustále, jen si sezóně doplníme dovolenou či technickou auta nebo roční tramvajenku.

Již víme, kolik nám zbývá

Podle jednoduchého modelu, který se u každého více či méně liší, od mnou vytvořeného Vzoru pravidelných výdajů, víme, kolik nám za daný měsíc zbývá a s jakou částkou můžeme počítat k našemu cíli spořit.

Pro jednoduchost beru  předpoklad, že se jedná o člověka, který si zatím nikterak nespoří (nemá žádný bankovní produkt zaměřený na spoření) plat jsem nastavil na 23 tisíc čistého měsíčně. Hodnoty si může samozřejmě každý nastavit na své aktuální, já poučil tyto, abychom mohli s příkladem více pracovat.

Vyšlo nám tedy, že pan Koloušek, ze svého rozpočtu je schopen měsíčně spořit cca 3.500,-. To není málo a rozhodně mu jeho plat dává spoustu možností co s nimi udělat.

V tuto chvíli, máme před sebou možná tu nejsložitější otázku: „Jak s penězi naložit?“

Všem nám je jasné, že pokud se budeme držet tématu toho článku, tak víme, že chceme spořit, ale jak? Zde často naráží kosa na kámen a mnoho lidí nechce studovat zdlouhavé internetové stránky bank, číst si odborné literatury, kterým mnohdy nerozumí nebo prostě na to jen nemá čas. Máme nějaké peníze, chceme je uložit a spořit za nějaký výhodný úrok abychom z toho později něco měli a byli na sebe pyšní.

Abychom produkt nebo produkty, dle našich finančních možností, vybrali co nejlépe, aby vyhovoval nám a ne bankovnímu domu, který ho momentálně potřebuje prodat několika šťastlivcům, potřebujeme si položit opět několik dalších otázek, které nás posunou na delší level našeho snažení:

1. Jsou to všechny naše peníze, máme ještě jiné
2. Jaký typ investora jsme
3. Na jak dlouho chceme peníze uložit

Z velké škály možností jsem vybral tyto tři otázky, připadá mi, že obsahují to nejdůležitější a nejzásadnější pro naši volbu a posunutí se vpřed. Nyní si tedy zkusíme osvětlit, co jsem pod danými body měl na mysli.

Jsou to všechny naše peníze, máme ještě jiné?

Vycházíme-li z běžných statistik našeho století, pak bychom si měli nejdříve říci, co to je další peníze a jak je vnímat.

Je doporučeno, že by měl každý člověk mít k disposici alespoň trojnásobek svého měsíčního platu k okamžitému použití, dnes na tuto rezervu můžeme použít vkladový, běžný i spořicí účet, který nabízí naše banky, tato volba produktů se však i částečně váže na likviditu, o které si povíme v dalším bodě, Jaký typ investora jsme? Schválně jsem však uvedl více typů účtů.

Dále se pak obecně doporučuje neudržovat, pokud k tomu nemáte jiné důvody, na svém osobním účtu, více jak 50.000 Kč. Další finanční prostředky se doporučují spořit nebo ukládat jinou formou. Je to i logické, osobní účty jsou z pravidla bez úroku nebo s minimálním úrokem abych byl přesný, třeba 0,01%, což si můžeme upřímně říci je vlastně 0, jsou sice výjimky, kdy nám úrok dají malinko vyšší, ale nad touto oblastí bych se nikterak více nepozastavoval. Pokud jsme se tedy rozhodli spořit, samotným nám musí být po této informaci jasné, že tudy cesta nevede.

Víme tedy, že pan Koloušek má nyní měsíčně k dispozici 3.500Kč, ale nevíme, jestli má ještě jiné prostředky. Odpověď je nasnadě, buď má, nebo ne.

Pokud MÁ, jistě může být ve své volbě spoření poněkud nápaditější a nemusí se tolik obávat spořit i v produktech, které mohou mít proměnlivou výši zhodnocení, tím mám na mysli např. podílové fondy nebo akciové tituly atd. POZOR, aby si vybral zmiňované produkty, měl by mít již některé další znalosti, o kterých si řekneme později.

Pokud NEMÁ, je třeba přistupovat ke své volbě poněkud opatrněji a volit podstatně konzervativnější způsob spoření, jelikož prostředky, s kterými hodlá nakládat, jsou v současné době jediné, které má a pokud by se něco přihodilo a náhle by je potřeboval, měl by se k nim také bez problému dostat, opět naše slovíčko likvidita. Je tedy chybou, v tomto případě rozhodnout se například pro Stavební spoření, posílat si tam rok celých svých 3.500Kč, za rok vám praskne stoupačka v baráku a vy za zrušení spoření a odpuštění výpovědní doby zaplatíte více, než jste dostali na úrocích a to ani nemluvím o vstupních poplatcích za založení tohoto produkty, který se pravidelně pohybuje kolem 1%, čímž samozřejmě netvrdím, že tento typ spoření je špatný, jen v tento okamžik krajně nevhodný a našli bychom i celou škálu ještě nevhodnějších.

Jaký typ investora jsme?

Lidé jsou různí, a jak jsme se bavili o dietách a článcích o nich, u peněz to platí dvojnásob. Každý jsme jiný a každý očekáváme něco jiného. Někomu přijde 0,5% úroku jako skvělá věc a jiný má úrok 5% a je nespokojen. Z toho plyne, že každý máme jiné nároky na zhodnocení svých peněz a něco jiného od nich i očekáváme. Jak to, že ale jednomu stačí o tolik nižší zhodnocení a druhý je tak nespokojený s daleko vyšším výnosem?

Nyní konečně mohu vysvětlit náš již několikrát zmiňovaný pojem likvidita a také další dvě slova, které k němu bezpochyby patří. Existuje a nepochybuji, že jste již někdy viděli tzv. Magický trojúhelník investování na sobě návazných jevů, které ovlivňují vývoj našeho spoření:

Likvidita: jelikož pojem tohoto slova je podstatně rozsáhlejší než jak by se mohlo na první pohled zdát, pokud by někoho zajímal přesnější význam, zkuste pobrouzdat na internetu a určitě najdete i několika stránkové odpovědi k významu tohoto slova, nám bude stačit pouze jen základní charakteristika týkající se našeho tématu a tou je: likvidita = doba dostupnosti našich peněz.

Pojmy RIZIKO a VÝNOS jsou průměrnému Čechovi známé a tedy nebudu urážet vaši inteligenci a dále se zaobírat výkladem těchto slov.

Tímto jsme si maličko nastínili odpověď na naši otázku. Dle daného obrázku jasně vidíme, jak se části trojúhelníku navzájem ovlivňují. Tedy, čím kratší doba dostupnosti, tím vyšší riziko a čím delší doba dostupnosti, tím nižší riziko a s těmito body jde ruku v ruce i výnos dané investice, spoření. Typickým příkladem je např. termínovaný účet vs. warranty. U termínovaného účtu si můžeme peníze uložit třeba na 4 roky s jistotou, že po uplynutí tohoto období dostaneme zpět to, co jsme si uložili, plus nějaký předem dohodnutý úrok za dané období. Prakticky nevstupujeme do žádného rizika, peníze máme na dlouhou dobu nějakým způsobem vázány a k tomu dostaneme i nějaký výnos odpovídající naší hře na jistotu. To warranty jsou z tohoto pohledu jinou kávou. Wikipedie popisuje tento druh cenného papíru takto: „Warrant je finanční derivát. Jedná se o vysoce rizikový cenný papír.“, jak nám definice napovídá a také zapadá do našeho trojúhelníku, můžeme zainvestovat na krátkou dobu za poměrně vysoký výnos, ale také s velikým rizikem, že se náš záměr nemusí zdařit a náš pokus vstoupit do vysokého světa financí může skončit fiaskem.

To k prvopočátku toho, jak je možné, že se někteří z nás spokojí s výnosem 0,5% a jiným nestačí výnos 5%. Jednoduše, někteří jsou ochotni podstoupit vyšší riziko i za cenu snížení nebo ztráty investice. Opět však POZOR, vždy by se s rizikem mělo počítat a brát ho v úvahu při rozhodování.

Na jak dlouho chceme peníze uložit?

Předchozí částí jsme si vlastně i zodpověděli tuto otázku, neb se všechny tři otázky prolínají a pohromadě nám tvoří celek, díky kterému si uděláme jasnou představu, co se svými penězi chceme udělat.

Tak snad jen okrajově, že má na sebe vzájemný vliv likvidita, riziko a výnos již víme. Že je třeba zvážit, jestli spoříme veškeré své peníze nebo ne víme také. Nyní už jen si uvědomit, jakou dostupnost k prostředkům budeme potřebovat.

Pokud máme něco naspořeno a můžeme použít kdykoli, můžeme volit horizont dlouhodobější, pokud nemáme, volíme určitě nejdříve horizont krátkodobější.

Více si o této možnosti řekneme, až se budeme zabývat tvorbou vlastního finančního plánu, nyní si myslím, že je to zatím předčasné.