Letní
počasí prostě
v každém vyvolává příjemný pocit v hrudi, kde ho hřeje jak sluníčko, tak pocit lásky a hádat se chce,
pouze když by ho důchodce stačil
předběhnout v nástupu do tramvaje. Jojo,
kdo nemá ani za tohoto počasí „slunce v duši“, ten ho tam nejspíš nebude mít již nikdy.
Lidé
po západním americkém vzoru běhají po ulicích s walkmany nebo
spíše MP3 uvázanými na rukou, propocení od hlavy až na zadek, kolem pobíhají
splašení psi, kterým línější páníčkové
a paničky házejí aport a po studené zemi se
povalují manželské páry, tedy co to povídám, na studené zemi se povaluje do té
doby, než se z vás ty manželské páry stanou – tak tedy na studené,
travnaté zemi se povalují zamilované páry a čtou
si nebo se jinak baví s tablety nebo telefony.
Romantičnost této chvíle mne vzala tak za srdce, až jsem se rozhodl
sednout si na lavičku a napsat těchto pár krátkých vět k tomu, jak se přibližujeme západu. Neustále se sleduje ekonomická stránka věci, kolik je ten či onen HDP a výše nezaměstnanosti a jestli se vůbec někam
přibližovat chceme, ale řekl bych, že tato část přibližování
se nesleduje již tolik.
Doba
se mění a neřekl
bych, že lidé nesportují méně než dřív,
spíše naopak, ale…
…velký
rudý drak!!! Proletěl přímo nade mnou a zaútočil svou plnou silou a já pocítil jeho moč. Ne moč, tu jsem pocítil, jak jsem dopadl tváří k zemi. Zasáhl mě přímo do čela
obrovský létající talíř s obrázkem draka. A víte co, žádná
láska, žádné teplo v hrudníku, pěkně jsem naštvanej aby jste věděli. Léto na prd, všude lítaj komáři, všechno mě štípe, je vedro a jsem spocenej a zkuste
mi někdo říct, že smrdím. Já se přeci nepotím, to jen vánek fouká od popelnic. Neměl jsem se zasnít nad krásou dnešního dne a pokoušet se rozšiřovat svoje moudra.
Takže
pro zatím budu končit, jdu si podat ty chlapce od toho
lítacího talíře, který si dám k večeři, na tom jejich talíři, samozřejmě, aby věděli, k čemu taková věc vlastně je.
Přejí krásné léto všem.