Letní idylka

Také jste si jistě všimli, jak se naše dnešní společnost přibližuje té západní – americké? Včera po delší době opět vysvitlo sluníčko a i já nelenil a vypravil se na procházku po vyhřátých chodníkových ulicích Prahy. Procházka to byla příjemná, cestou jsem sice byl nucen přeskočit pár koblížků, obejít nějakou tu loužičku, ač nebylo po dešti a kochal jsem se vyvrácenou hlavou vzhůru na krásné, modré nebe.

Letní počasí prostě v každém vyvolává příjemný pocit v hrudi, kde ho hřeje jak sluníčko, tak pocit lásky a hádat se chce, pouze když by ho důchodce stačil předběhnout v nástupu do tramvaje. Jojo, kdo nemá ani za tohoto počasí „slunce v duši“,  ten ho tam nejspíš nebude mít již nikdy.

Lidé po západním americkém vzoru běhají po ulicích s walkmany nebo spíše MP3 uvázanými na rukou, propocení od hlavy až na zadek, kolem pobíhají splašení psi, kterým línější páníčkové a paničky házejí aport a po studené zemi se povalují manželské páry, tedy co to povídám, na studené zemi se povaluje do té doby, než se z vás ty manželské páry stanou – tak tedy na studené, travnaté zemi se povalují zamilované páry a čtou si nebo se jinak baví s tablety nebo telefony.

Romantičnost této chvíle mne vzala tak za srdce, až jsem se rozhodl sednout si na lavičku a napsat těchto pár krátkých vět k tomu, jak se přibližujeme západu. Neustále se sleduje ekonomická stránka věci, kolik je ten či onen HDP a výše nezaměstnanosti a jestli se vůbec někam přibližovat chceme, ale řekl bych, že tato část přibližování se nesleduje již tolik.

Doba se mění a neřekl bych, že lidé nesportují méně než dřív, spíše naopak, ale…

…velký rudý drak!!! Proletěl přímo nade mnou a zaútočil svou plnou silou a já pocítil jeho moč. Ne moč, tu jsem pocítil, jak jsem dopadl tváří k zemi. Zasáhl mě přímo do čela obrovský létající talíř s obrázkem draka. A víte co, žádná láska, žádné teplo v hrudníku, pěkně jsem naštvanej aby jste věděli. Léto na prd, všude lítaj komáři, všechno mě štípe, je vedro a jsem spocenej a zkuste mi někdo říct, že smrdím. Já se přeci nepotím, to jen vánek fouká od popelnic. Neměl jsem se zasnít nad krásou dnešního dne a pokoušet se rozšiřovat svoje moudra.

Takže pro zatím budu končit, jdu si podat ty chlapce od toho lítacího talíře, který si dám k večeři, na tom jejich talíři, samozřejmě, aby věděli, k čemu taková věc vlastně je.

Přejí krásné léto všem.